Alpy 4000 - MOUNTAIN ACADEMY 2010

Saas Grund - Allalinhorn - Weissmies - Jegihorn - Chamonix - Mont Blanc - Sion

(...aneb krušný a současně nádherný týden na kurzu VHT a ledovcové turistiky v srdci švýcarských a francouzských Alp...)

26. 06. až 06. 07. 2010

Lokalizace :

Základním táborem našeho výcvikového campu bylo malé horské městečko Saas Grung, vzdálené cca. 930km od Prahy, oblast Visp, kanton Valais, Švýcarsko

Zajímavosti a fakta :

údolí Saastal - nádherné alpské údolí, uzavřené v obětí mohutných čtyřtisícových ledovcových velikánů, tvořících mimochodem nejvyšší horské pohoří v celém Švýcarsku. V údolí najdete několik turisticky velmi frekventovaných vesniček (Saas Grund, Saas Fee, Saas Almagell a Saas Balen). Díky své poloze a výšce okolních alpských vrcholků je prý v Údolí víl (Saastal) slunečné počasí až 300 dní v roce. Z vesniček je do okolních hor vedeno obrovské množství lanovek majících závěrečné stanice i ve značných nadmořských výškách. Celá oblast je protkaná sítí turistických cest a sjezdovek, které jsou v provozu i v letních měsících. Nejvyšším vrcholem oblasti je Dom (4545m n.m.), který je považován také za nejvyšší (vnitrozemskou) horu Švýcarská (o ostatní, vyšší vrcholky se totiž Švýcaři musí dělit s Italy).

Mont Blanc - z pohledu mnohých nejvyšší evropský vrcholek (dle jiných tento primát drží ruský Elbrus), každopádně nejvyšší vrchol Alp a celého starého evropského kontinentu se tyčí do výše 4810m n.m. na italsko-francouzské hranici. Výška hory je proměnná, protože samotný vrchol je tvořen ledovcovým nánosem. Prvovýstup byl proveden 8. 8. 1786 pány Jacquesem Balmatem a Michelem Paccardem. Krom mnoha lezeckých tras je k výstupu možno zvolit jednu ze čtyř hojně využívaných normálek nižších obtížností (PD- až PD+). Nejčastěji bývá využíváno cesty přes Dome du Gouter, technicky nejnáročnější z těchto výstupů je cesta přes Aiguille du Midi. Další cesty - přes Grand Mulets a z italské strany přes Aiguilles Grises jsou využívány méně a to především z bezpečnostních důvodů (trhliny, laviny, značná časová a orientační náročnost).

Alpy4000.cz - webový portál se spoustou zajímavých informací a nabídkou kvalitních lavinových, skialpových, ledovcových i lezeckých kurzů pod vedením Viktora Kořízka, horského vůdce s certifikací UIAGM, lavinového specialisty a člena Horské služby ČR. Ideální výchozí místo, pokud uvažujete o pomoci s nějakou náročnou horskou túrou, nebo máte zájem o doplnění nedocenitelných informací a zkušeností při všech druzích pohybu v horách. Více informací a nabídka kurzů na www.alpy4000.cz

Jak to vidím já.... :

VŠEOBECNÉ INFORMACE KTERÉ BY SE MOHLO HODIT VĚDĚT :

Co od tohoto kurzu očekávat ? - Přesně to co nabízí - během týdne se máte možnost naučit základy jistících technik, uzlování, navazování, klasických horolezeckých technik, metodiku pohybu po ledovcích, techniku záchrany z trhlin a to vše doplněno o neuvěřitelné množství nedocenitelných informací. Vše je koncipováno striktně praktickým směrem, tedy ne podle obrázků a vět z učebnice, ale na skutečném ledu a sněhu a v odpovídajících nadmořských výškách. Součástí kurzu je tak několik vysokohorských výstupů, jejichž složení je samozřejmě dáno okolnostmi - tedy fyzickými možnostmi celé skupiny, aktuálními meteorologickými vlivy i stavem výstupových cest. Ve výsledku téměř garantuji, že vyzkoušíte a dozvíte se mnohem víc, než by jste při objednávce kurzu očekávali...

Jak na místo ? - v podstatě máte několik možností, které však vychází finančně, kilometricky i časově velmi podobně. Naše výprava si po několika vzájemných nedorozuměních mezi GPSkami od různých výrobců vybrala cestu po trase Praha - Rozvadov - Karlsruhe - Basel - Bern - Martigny - Saas Grund, ale je možné se rozhodnout také pro vzdálenostně téměř totožnou cestu přes Mnichov a Chur. Pokud budete chtít ušetřit asi hodinku cestovního času, máte ještě možnost využít autovlaku (GPSka vtipně detekuje jako trajekt:), na který se dostanete odbočením v Bernu směrem k vesničce Kandersteg. A osobně doporučuji alespoň jednu cestu takto absolvovat - je to zážitek - najedete autem přímo na vlak a ten vás proveze cca. 20min. jízdou tunelem skrz obrovské švýcarské pohoří - což si užíváte přímo ze svého řidičského místečka. Cena jedné jízdy je ve všední den 20CHF, o víkendech 25CHF za auto (bez ohledu na obsazenost). Těžko odhadovat jak je to s čekací dobou na vlak, ale my jsme v pondělí na večer čekali do odjezdu asi 5min. a vlak byl v podstatě poloprázdný. Každopádně dle jízdního řádu se každým směrem dostanete zhruba 3x za hodinu... Přejezd mezi Saas Grundem a Chamonix je pak otázkou cca. 2 hodin příjemné panoramatické jízdy.

Co sebou ? - Ledovcová a VHT turistika je samozřejmě patřičně náročná na výbavu, bez které si už dnes nelze danou aktivitu příliš dobře a bez riskování představit. Co tedy budete potřebovat? Na ledovci : min. 40m lano, helma, sedák, alespoň 3 HMS karabiny, mačky, cepín, turistické hůlky, prusíkovací lano. Všeobecně pak : expresky, slaňovátko, kompletní nepropro oblečení, kvalitní pevné boty, hodit je bude také ferratový set (stačí jeden do dvojice, ale není nezbytný). Samozřejmě je dobré nepodcenit počasí a vybavit se i teplejším oblečením, příp. bivakovacím vakem. Rukavice, teplou čepici a šálu považuji ve vysokých výškách automaticky za samozřejmost. Z výpisu věcí určitě nepotřebujete vše - v ceně kurzu je i zapůjčení větší části vybavení - tedy o lana, helmu, sedák, HMS, mačky, cepín, expresky a další potřebné drobnosti se prakticky nemusíte předem starat, nicméně vždy je lepší vyrážet už připravený s výbavou, která vám sedí a kterou máte předem odzkoušenou. Doporučuji nezapomenout turistické hůlky!!! Naše výprava se z důvodů max. úspor (především ve Švajcu) předvybavila značným množstvím instantních nudlí, polévek a polotovarů (třeba piva:). Nicméně i v Saas Grundu se nám podařilo koupit slušnou zásobu ležáku v plechu v ceně po přepočtu za cca. 9Kč za půllitr, což jsme po náročných túrách a docházejících zásobách náležitě uvítali;)

Náročnost - ...ať si Víťa na svých stránkách píše co chce, podle mého názoru je celý kurz velmi fyzicky náročný. Vždyť jsme během jednoho týdne zdolali hned několik čtyřtisícovek, vylezli klasickou technikou poměrně dlouhou ferratu a ještě se málem umořili ve strašlivém vedru. Je to jednoduché, aby jste si kurz náležitě užili a zároveň třeba nezkazili zážitek ostatním členům teamu, snažte se co nejvíce před odjezdem rozchodit a natrénovat. Vše se vám bude hodit. Osobně pak musím přiznat, že při závěrečném výstupu na Mont Blanc jsem si opakovaně sáhl ke svému fyzickému dnu, za což jsem sice náležitě vděčný, ale na druhou stranu jednoznačně přiznávám že to dost bolelo:) ...a to si myslím že jsem byl relativně připravený... No, čekejte že to bude náročné, ono také dost záleží na aktuálních okolnostech - především počasí - výstupy v 30°C vedru jsou asi taky o něčem jiném, než třeba stejná trase v sněhové vánici... Nelze říci co by bylo lepší, každé má prostě to svoje....

A výsledné dojmy ? ....na ty se pročtěte nakonec článku;)

DEN 1. - 26. 06. 2010

ČR - Karlsruhe - Saas Grund (camping am Kapellenweg)

Saas Grund (camping am Kapellenweg) - malá vesnička v údolí Saastal ležící v nadmořské výšce 1559m s populací asi 1130 obyvatel je ideální výchozí stanicí k okolním čtyřtisícovým vrcholům. V městečku najdete vše potřebné - od pekaře, přes sámošku až po kabinkovou lanovku, která vás přiblíží k výšinám. Projedete-li rovně křižovatkou odbočující na Saas Fee, po několika málo stech metrech narazíte na pravé krajnici na nenápadnou odbočku do kempu Am Kapellenweg. Ten je nad poměry příjemný - nabízí dostatek zelené plochy ke stanování, malý obchůdek schovaný v recepci, non-stop teplou sprchu, čisté toalety, hrací místnost s TV, zastřešené venkovní posezení a hlavně velmi důležitou ledovou řeku tolik potřebnou k vychlazení pivečka;) Ceny jsou na Švýcarsko také velmi ucházející - 6 osob, 3 stany, 2 auta a 12 jakýchsi místních "vzdušných" poplatků dělá suma sumárum 70.50CHF.

DEN 2. - 27. 06. 2010

Saas Grund - Saas Fee - teoretická příprava, vybavení,  jištění, slaňování, prusíkování, uzly, záchrana z trhlin "nasucho"

Saas Fee - jen několik km nad vesničkou Saas Grund leží její turisticky značně exponovanější sestra Saas Fee. Najdete ji v nadmořské výšce 1800m a buďte si jisti, že její stálá populace 1675 obyvatel je spíše teoretická, jelikož toto městečko je turistickým rájem bez ohledu na roční období... V létě i v zimě se na okolních ledovcích lyžuje a současně sem proudí davy turistů zdolávat čtyřtisícové vrcholky. Mezi nimi se ale motá nespočet obyčejných výletníků, kteří využijí jednu z mnoha místních lanovek k dopravě do horských výšin - ať už kvůli výhledu nebo jen tak z rozmaru... Saas Fee je nádherné městečko obklopené horami, neskutečně nabyté obchody (především těmi trekovými...se značně předraženým zbožím...), velikým fotbalovým hřištěm a zákazem vjezdu všem vozidlům poháněných jinak než elektrikou. Na konci silnice ze Saas Grund, těsně před vjezdem do města, najdete veliké patrové i venkovní garáže s tuším tříhodinovým bezplatným stáním. Pokud by jste zde nechávali auto celý den, pak si připravte 12CHF. Právě místní garáže a okolní skalky nám skvěle posloužili k praktickému procvičení uzlování, základních technik a vytahování z trhlin.

DEN 3. - 28. 06. 2010

Saas Fee - lanovkou a metrem na Mittel Allalin (3500m n.m.) - Allalinhorn (4027m n.m.)

Kilometráž :

cca. 5km, asi 570m převýšení

Trasová data :

Mittel Allalin - konečná stanice lanovky ve výšce 3456m n.m., do které můžete vystoupat ze Saas Fee dvojicí lanovek. No, lanovek... Nejprve se projedete klasickou prostornou kabinovou lanovkou do výšky 2980m n.m., jezdící v pravidelných intervalech a poté přestoupíte do tzv. Metro Alpin - neboli, nejvýše položené podzemní dráhy na Světě. Pro vysvětlenou - prostě vlezete do vláčku, který má proražený značně exponovaný tunel vedoucí až ke stanici Mittel Allalin. Provoz byl slavnostně zahájen v roce 1992, má délku 1749m a překonává 476 výškových metrů. Celou jízdu můžete zakončit ve výletní kruhové vyhlídkové restauraci s otočným patrem, parádní "opalovací" terasou a perfektně vychlazeným točeným pivem;) Cena lanovky je však závratná - zpáteční lístek vás při využití obou částí vyjde na dechberoucích 69CHF...

Allalinhorn - náš první ledovcový cíl má pověst jednoho z nejsnáze dostupných a nejnavštěvovanějších čtyřtisícových vrcholků v Alpách - tedy je ideální pro otestování chůze v mačkách, jištění cepínem a vzájemných postupů v lanových družstvech. Vrcholek sahá do výšky 4027m n.m. a poprvé naň vstoupila lidská noha roku 1856. Naše cesta vedla přímo od otočné restaurace po vyfrézovaných dálnicích stavební techniky, která za neuvěřitelného hřmotu bagrů a fréz zrovna připravovala místní sjezdovky na letní lyžařskou sezónu. Po vystoupání několika prvních metrů, těsně po odbočení z upravených cest, jsme se navázali na lano a za mohutné pomoci hůlek jsme začali stoupat vyšlapanou cestičkou s letmým přeskočením několika ledovcových trhlin až do sedla, odkud se nabízí fantastický pohled na všechny strany - Saastal, Monte Rosa, Mont Blanc, Matterhorn - ne vše jsme teda mohli vidět, i přes úmorné vedro byl totiž výhled omezen kupovitou oblačností, ale dokážu si to představit a i to co vidět bylo, rozhodně stálo za to... Finální výstup je o trochu víc exponovanější, na samotný vrcholek s vyčnívající kamenitou mohylkou a vrcholovým křížem pak vede úzký sněhový hřebínek, na němž je třeba být zvlášť opatrný... Sestup byl bohužel úmorný - odpolední silné sluníčko udělalo své - sníh začal ujíždět pod nohama a mozek se pozvolna dusil ve vlastním moku.... Co vám budu povídat, pivo sakra bodlo:) A Allalin? Jako úvodní ledovcový výstup perfektní - vše si řádně odzkoušíte a vrcholový pocit, především kvůli fantastickým výhledům opravdu stojí za to....

DEN 4. - 29. 06. 2010

Saas Grund - výjezd lanovkou na Hohsaas - Weissmies (4017m n.m.) - trénink jištění a vytahování z trhlin přímo na sněhu a ledě - přespání ve stanech pod lanovkou ve výšce cca. 3150m n.m.

Kilometráž :

cca. 8km, cca. 917m převýšení

Trasová data :

konečná lanovky Hohsaas - vydáte-li se ze Saas Grundu lanovkou na opačnou stranu než leží Saas Fee (auto můžete nechat u lanovky na parkovišti - za cca. 2 dny nám naúčtovali asi 12CHF), můžete se nechat vyvézt lanovkou na Hohsaas až do výšky 3101m n.m. Lanovka má přestupní stanici v Kreuzboden (2397m n.m.), odkud je možno vyrazit na nespočet trekových výletů, nebo třeba na místní oblíbenou ferratu Jegihorn. Z této stanice je možno také za poplatek sjet asi 12km dlouhou trasu do Saas Grundu na terénních koloběžkách a kolech (nezkusili jsme, ale kamarád říkal, že to byla paráda:) Na konečné kabinkové lanovky najdete chatu Berghaus Hohsaas, patřící soukromému vlastníkovi, v níž se můžete v klidu najíst i ubytovat. Bohužel, žádnou slevu v ní nevyjednáte a cena za noc byla tuším závratných 36CHF. A aby byly informace kompletní - cena zpáteční jízdenky lanovkou je 38CHF. 

Weissmies - pár výškových metrů pod chatou Hohsaas můžete najít výchozí místo k výstupu na 4017m vysoký Weissmies, poprvé zdolaný v roce 1855. Cesta letos vedla nejprve mírně do kopce podél nádherných mohutných rozeklaných polí ledovcových trhlin, postupovala s mírným stoupáním obrovských sněhovým kotlem a poté následoval celkem jedlý výstup přes úžasně fotogenické trhliny a západní stranu hory. Postupně překonáváte četné trhliny a cik cak cestičkou se blížíte finálnímu exponovanějšímu výstupu asi 200 výškových metrů, který v případě ledovatého podkladu může být značně problematický... Vrcholek je mírně zaoblený a pokud by jsme při jeho osídlení nebyli zahaleni mlhou, nabízel by perfektní výhledy jak na okolní Alpy, tak na celou hřebenovku jejíž je součástí. Zpáteční cesta byla trochu ztížena rozpouštějícím se pokladem, který ujížděl a nabízel časté propadání třeba až po pás. Současně jsme místy byly zahaleni mlhou tak, že jsme se ani vzájemně v družstvech neviděli... Pěkná cesta, díky převýšení a nadmořské výšce poměrně náročná, s nebezpečnými, ale nádhernými pasážemi....

camping pod lanovkou - pokud se chcete oprostit nepříjemné realitě placení na zdejší neuvěřitelně předražené horské chatě, můžete si ještě pár desítek metrů pod jejími základy postavit stan. Malý nazelenalý palouček na značené cestě k chatě, zhruba pod lanovkovým vedením, je již náležitě připraven pro tuto formu horského hotelu - najdete zde perfektně vybudované kamenné závětří, zbytky sněhu potřebné k vychlazení těžce dotaženého piva (lanovkou samozřejmě:) a dechberoucí výhled  na čtyřtisícové hřebínky všude kolem vás... Prostě, ideální místo - jen v noci, to se připravte, je trochu zima;)

DEN 5. - 30. 06. 2010

sjezd lanovkou do stanice .... - výstup ferratou Jegihorn (3206m n.m.) klasickým jištěním - sestup lanovkou do Saas Grund - večerní teorie (mapy, průvodce, plánování tras)

Kilometráž :

pár neodhadnutelných km, cca. 900m převýšení

Trasová data :

Zrovna tento graf bych bral trošičku s rezervou....;) Moc si ho zatím neumím vysvětlit:)

Jegihorn - máte-li rádi ferraty, skalní lezení nebo prostě jen klasickou vysokohorskou turistiku, tato hora by jednoznačně neměla uniknout vaší pozornosti. Jegihorn sahá do výšky 3206m n.m. a je neuvěřitelně přitažlivý především kvůli nádherné ferratě, která vede na jeho vrchol. K nástupu je to od stanice lanovky Kreuzboden asi hodina svižné chůze. Naše výprava, ač jdoucí ferratou, zdolala vrcholek ze cvičných důvodů klasickou horolezeckou technikou postupným jištěním. Což nám zdolávání ferraty prodloužilo na téměř celý den. Nástup je poměrně velmi dobře značen, takže by neměl být problém s nalezením. Celá ferrata je perfektně zajištěna a v poslední třetině nabízí dokonce variantní cestu. Ale popořadě - celá zajištěná cesta má přívlastek "panoramatická" - tedy, očekávejte značně exponované pasáže s úžasnými výhledy do okolí, ale také dechberoucími výhledy "kamsi dolů":) Po prvním traverzu následuje dlouhý nepříliš těžký komín, který pokračuje sérií žebříků, krátkých traverzů a přelezů ostrých skalních hřebínků - místy se sice objeví náročnější úsek, nebo morálově problematický výhled do hloubek, ale v podstatě by neměl přesahovat obtížnost max. C (někde uváděno jako C-D).  Hodí se podotknout, že výstupová trasa nevede přímo po skalní stěně Jegihornu - nejprve zdoláte vedlejší vrcholek do výšky 3150m n.m. a teprve pak pokračujete výstupem na samotný Jegihorn - a právě tady je zakopáno klíčové místo... Původně je vedená ferrata tak, že sestoupáte do proluky mezi vrcholy a pak pozvolna vystoupáte k samotnému Jegihornu - nicméně, zhruba v roce 2006 byla cesta doplněna o značně labužnickou možnost, přelézt mezi skalními vrcholy po nataženém asi 150m dlouhém ocelovém laně, následovaném převislým provazovým žebříkem a k vrcholu vedoucí kolmé skalní stěně doplněné o umělé horolezecké stupy... A povím vám, tahle cesta opravdu stojí za to! Je klasifikována obtížností D-E a díky svým velmi vzdušným pasážím důkladně prověří váš morál - a to hned z několika důvodů - ocelové lano se ve své střední části velmi zajímavě houpe, provazový žebřík vás fyzicky úplně vyžvejkne a závěrečný výstup stěnou s asi 400m hloubkou pod vámi je labužnickou lahůdkou sám o sobě. Vrcholek je pak ale už na dohled a nabízí fantastický kruhový výhled a velký dřevěný vrcholový kříž. Sestup je vedený normálkou, u níž je však třeba být značně opatrný, protože ta je také velmi exponovaná a vede po skalnatém, kamenitém i prašném podkladu a tím pádem má tendence poměrně dost nepříjemně klouzat.... Jelikož nám hrozilo ujetí poslední lanovky (16:45), a tím pádem nutnost snesení těžkých batohů až do Saas Grundu, šlápli jsme a z vrcholku jsme k lanovce dorazili asi za 45min... A to oficiální cedulka (pro Američany samozřejmě) avizovala čas kolem 2 hodin.... Tedy, Jegihorn je asi zatím nejostřejší ferratou, kterou jsem měl to potěšení lézt - no a když ji dáte do kombinace s úžasnými výhledy, technickou náročností, celkovou zábavností a hlavně zdoláním třítisícového vrcholku, je snad jasné, že pokud by jste se v dané oblasti objevili, nesmíte zaváhat....

DEN 6. - 01. 07. 2010

Saas Grund - Chamonix - lanovkou na Aiguille du Midi (3842m n.m.) - sestup na ledovcovou pustinu Col du Midi - bivak na ledovci ve stanech

Kilometráž :

sestup cca. 1,2km

Trasová data :

Aiguille du Midi - vrcholek v masivu Mont Blancu dosahující výšky 3842m n.m. Přímo z Chamonix vás sem od roku 1955 vyveze lanovka, držící dodnes světový rekord lanovky překonávající největší převýšení - výchozí bod v Chamonix se nachází ve výšce 1035m n.m., přestupní stanice Plan de l'Aiguille pak následuje ve výšce 2317m n.m. a výsledné stoupání již bezstožárové lanovky je završeno ve výšce 3777m n.m. Celý vrcholek je protkám tunely a vyhlídkovými plošinami, stejně tak navazující panoramatickou lanovkou vedoucí souběžně nad ledovcem Col du Midi a Glacier du Geant až do stanice Pointe Helbronner (3462m n.m.) ležící na italské straně masivu. Připravte se, že úvodní přejezd stožárů vaši přecpanou kabinku pěkně rozhoupe (Japonci se málem uječeli:) a osobně mohu říci, že pohled z mezistanice na mírně zamračený vrcholek mi naprosto vyrazil dech.... Zpáteční jízdenka vás přijde na 41Euro.

Col du Midi - chcete-li se vydat na Mont Blanc tzv. cestou tří Blanců, ihned po výstupu z lanovky vás bude čekat zajímavý úvodní sestup velmi úzkým a velmi frekventovaným hřebínkem na ledovcové plato Col du Midi ležící ve výšce 3532m n.m. Při sestupu je nutné dbát vysoké opatrnosti - za vše mluví už fakt, že když jsem ještě z lanovky viděl, kudy že to mám s plnou polní sestoupat k ledovcovému tábořišti, odmítal jsem tomu uvěřit:) Jinak není sestup nějak náročný. Přímo na planině pod chatou Refuge des Cosmiques si můžete rozdělat tábořiště - sněhu na rozpuštění k vaření je tu dost:) a když budete mít kliku, nebudete muset ani vykopávat nové závětří... Jen si dejte pozor, aby jste si nepostavili stan na latríně:) A samozřejmě se připravte na to, že tu může být setsakramentská kosa - přece jenom, ledovec trochu studí:) Naše skupinka řešila zateplení postavením dvou stanů - v jednom byly věci, ve druhém tři upocení namačkaní chlapi, každý obsadil dvojici karimatek a dva spacáky - i když to ve výsledku ani nebylo asi moc potřeba - přece jenom, byla vlahá, letní, ledovcová noc:)

DEN 7. - 02. 07. 2010

(první skupina výstup na Mont Blanc) - zevling na ledovci Col du Midi - krátký výlet směrem k Itálii - aklimatizace - výstup na chatu Refuge des Cosmiques (3613m n.m.)

procházka po Col du Midi - hned nad ránem nás ze stanů vytáhlo úmorně pražící sluníčko a tak jsme se ještě rychle vydali po vyšlapané stopě směrem na italskou stranu ke konečné lanovky Pointe Helbronner. Cesta nejprve klesá mezi mohutnými okolními skalnatými stěnami a následně opět stoupá mezi obrovskými trhlinovými poli. Procházku jsme ukončili těsně před stoupáním, po překonání několika prvních trhlin - ať už z odpočinkových důvodů před následujícím dnem nebo z důvodů narůstající okolní teploty - tak či tak, i cesta zpět do mírného sněhového kopečka nám v tomhle přímořském počasí dala celkem zabrat.... Ale, procházka to byla pěkná, to jo.... Nicméně, po obědě a popoledním strávení, kdy už první skupinka zapíjela vítězné pocity na zaslouženém pivečku, jsme se z důvodů nesnesitelného vedra museli taky přesunout do chaty....

Refuge des Cosmiques - pěkná a příjemná horská chata ležící v nadmořské výšce 3613m, postavená již v roce 1930 s kapacitou 130 lůžek. Chata je ideálním a velmi hojně využívaným předvýchozím bodem k túře na Mont Blanc. Nabízí pěknou vyhlídkovou plošinu, pivo i jídlo, příjemné postele s dekou a také herní krabičku se všemožnými kartami:) Cena za noc je 34Euro včetně snídaně (nelze koupit bez), možno koupit i s polopenzí (tuším že tam kdosi říkal cosi o 70Eurech, ale ruku do ohně bych za to nedal...). K snídani si objednáte kafe, čaj nebo horkou čokoládu, dostanete pár krajíčků chleba s máslem a marmeládou, pomerančový džus a můžete si nabrat hromadu různých lupínků a vloček s mlékem... Za pár euro na vás bude čekat před odchodem také naplněná termoska čajem... Hajzlíků je dost, jsou dokonce splachovací, ale pro celou chatu je k dispozici jen jedno jediné malinké umyvadlo s tekoucí studenou vodou... a samozřejmě nepitnou... Holt, v těchto výškách se není čemu divit...

DEN 8. - 03. 07. 2010

výstup na Mont Blanc cestou Via 3 Monts - tedy po trase Col du Midi - Mont Blanc du Tactul - Mont Maudit - Mont Blanc (4810m n.m.) a zpět - Aiguille du Midi - Chamonix - Saint Gervais Le Fayet - koupání v Lacs de Passy - camp Les Illes

Kilometráž :

cca. 15km, převýšení asi 1780m

Trasová data :

Výstup na Mont Blanc cestou Via 3 Monts - nářez, jinak to popsat asi nelze... Budíček 0:50, snídaně 1:00, odchod z chaty kolem 2. hodiny ranní... Vycházeli jsme mezi posledními (chata byla téměř plná), nažhavené čelovky, skvěle aklimatizovaní a připravení na všechno.... No a hned první pohled byl úžasný - štrůdl světlušek řinoucí se před vámi... Nejprve jsme sestoupali z chaty na ledovcovou pláň Col du Midi, následovanou ostrým výstupem na hřebenové partie Mont Blanc du Tactul ve výškách kolem 4080m n.m. Cestou jsme dost stáli, protože zástup lidí byl opravdu mohutný a kvůli čerstvému sněhu se moc nedalo předbíhat (nakonec jsme to zkusili jen jednou a to jsem málem vyflsl duši i s plícemi). Cesta je velmi prudká, občas překročíte nějakou tu trhlinu, v jednom místě musíte doslova přelézt rozeklanou díru. Co je ale fantastické, je pohled na osvětlená údolí - jako z letadla koukáte na Chamonix s množstvím žižlajících světýlek... to je fantazie.... Po zdolání prvního vrcholu (nelezete samozřejmě přímo na vrchol, na to není čas...) následuje mírný sestup, kdy musíte vydechnout, ale zároveň právě v tomto okamžiku, kdy ostatní odpočívají, jsme předběhli pěknou řádku skupinek.... Po sestupu začínáme velmi prudce cik-cak stoupat směrem k "vrcholu" druhému - Mont Maudit... Nejprve se jedná o velmi prudkou cestičku, která však přechází v nejexponovanější místo celé trasy - asi 70m vysoké lezení v cca. 45° terénu začíná překročením trhliny a pak už vám nezbývá nic jiného než se levou rukou přidržovat nataženého lana (díky alespoň za něj), pravačkou zasekávat cepín a přední hroty na mačkách zarážet jak jen hluboko to jde...pod vámi je totiž slušný sešup... Ve vrcholových partiích se odkláníme od nataženého lana a boční stranou po ledově-kamenitém terénu předbíháme další skupinky... Nahoře si ani není čas upravit výstroj - jsme na uzounkém traverzu, který z jedné strany ohrožují séraky a z druhé strany je díra snad až do pekla (no, naštěstí i přes rozednívání není vidět - všude kolem je totiž mlha). Poslední partie výstupu začíná taky zvesela - nejprve výstup příkrým kopečkem s pořádnými nánosy sněhu a následně už "jen" 400 výškových metrů relativně pozvolnou sjezdovkou... no, ale to už jsme se z původně posledních pozic propracovali na druhé místo (před námi už jsou pouze tři lidi) a tím pádem máme výstup okořeněn o prošlapávání cesty v čerstvém nánosu asi 20cm chřupkavého sněhu... Což ve výsledku znamená, že každý krok uděláte dvakrát... Tak a to je ta pasáž, kdy jsem si sáhl na své fyzické dno - tady už jsem opravdu nemohl a výstup začal secsakramentsky bolet....přibývalo krátkých přestávek a přemlouvání se, což ve výsledku vedlo k tomu, že v 7:15 jsme stanuli na vrcholu zamlženého Mont Blancu... Veškerá únava najednou odpadla, pocit z toho, že jsme to nakonec přece jen vylezli zvítězil na plné čáře... Po nutných vrcholových fotečkách a postavení vrcholového sněhuláka jsme se vydali na nelehkou cestu zpět - za světla už bylo krásně vidět to, co nás za tmy nevzrušovalo - strmé spády, hluboké trhliny a nakonec i úžasné výhledy na okolní hory... Bohužel, kvůli vysokým teplotám a silnému slunci bylo nutno i na zpáteční cestě dost spěchat... Sníh začínal být nestabilní, hrozilo nebezpečí pádu lavin a v závěru cesty už nám to hooodně ujíždělo pod nohama... Do tábora jsme dorazili asi v 11 hodin a po sbalení přišla poslední studená sprcha v podobě devastujícího výstupu z Col du Midi zpět k lanovce Aiguille du Midi... Ono se to sice nezdá, ale těchto závěrečných 300 výškových metrů je s plným batohem na zádech a po celonočním výstupu na Mont Blanc jako kudla doprostřed zad - prostě, bolelo to, hodně to bolelo... Ale zvládli jsme to.. A věřím, že jsem nebyl sám, kdo si při tomto výstupu sáhl znovu na své dno... nebo alespoň někam tam, kde by jsme ho očekávali... Výstup to byl nádherný, po všech směrech nezapomenutelný, ale taky značně náročný - nechápu jak někdo může výstup na Blanc častovat slovíčky jako "pohoda" či "zívačka" - tedy, mám na mysli názory nás, obyčejných turistických smrtelníků... Já to tak rozhodně necítil...

Lacs de Passy,  camp Les Illes - vydáte-li se západně z Chamonix směrem na Genevu, po ujetí cca. 20km můžete sjet z pěkně vystavěné rychlostní silnice do La Fayet, za nímž se po pár km dá odbočit do dokonalé odpočinkové oázy. Najdete zde totiž jednak velmi příjemný camp, ale také hlavně největší jezero v regionu Lacs de Passy. To je za pěkného počasí v řádném turistickém obležení - a není divu, nabízí písčité pláže, perfektně chladivou i čistou vodu a také hezky upravené okolní zatravněné prostředí. A co víc, přímo před vámi se v celé své kráse vystavuje masiv Mont Blancu... Camping Les Illes je pak příjemnou možností k přenocování - nabízí teplé sprchy se zajímavým spouštěcím systémem, čistá WC i okolní prostředí a taky malou restauraci. Bohužel mu ale chybí společenská místnost - tu jsme si museli sami udělat přímo pod stromem v naší stanové buňce (jednotlivá místa jsou ohraničena živým plotem). Poté co jsme řádně oslavili celý týden, nás nalákala hlasitá hudba do vedlejšího campu (cesta přes plot - přes trať - pod plotem, a nebo to celé obejít dokola:), kde jsme způsobili značné pozdvižení - jen bavit se s námi nikdo z místních moc nechtěl....:) Cena campu se první noc lišila od té druhé a ve výsledku vycházela jen asi 6Euro na osobu... Takže, především kvůli skvělým koupacím možnostem jasná volba po sestupu!

DEN 9. - 04. 07. 2010

Le Fayet - Servoz - soutěska Les Gorges de La Diosaz - oběd - Sallanchez - camp

Le Fayet - malé městečko náležící k městu Saint-Gervais, známé především tím, že zde najdete výchozí stanici elektrické zubačky Tramway du Mont Blanc. Ta vyjíždí ze stanice naproti vlakového nádraží (580m n.m.) a končí ve stanici Nid d'Aigle ve výšce 2380m n.m. odkud se vychází nejklasičtější cestou na vrcholek. Jinak toho v Le Fayet moc nenajdete - pár obchůdků se suvenýry, lázeňský park....

soutěska Les Gorges de La Diosaz - cestou zpět z Le Fayet doporučuji odbočit na městečko Servoz, v němž můžete najít příjemnou vyhlídkovou cestu vedoucí soutěskou La Diosaz. Vstup je sice placený (5Euro), ale nabízí hezkou relaxační procházku nad dravě tekoucí řekou s mnoha fotogenickými místy, několika mostky a dřevěnými lávkami. Slovenský ráj sice nečekejte, ale zklamání také ne.

Servoz (oběd) - městečko s asi 900 obyvateli, kde jsme se zastavili na slavnostní oběd do restaurace Les Gorges de La Diosaz, která nás svojí vizáží jednoznačně zaujala. Venkovní posezení, střídmý jídelníček... No... Co vám mám povídat, byl to doslova kulinářský zážitek o třech chodech za 18Euro... K jídlu jako pozornost dostanete také zajímavý malý předkrm a samozřejmostí je pitná voda ve džbánech zdarma. Pokud se chcete dozvědět více, mrkněte na http://www.hoteldesgorges.com/english/home.htm , ale osobně garantuji, že na takhle dobré jídlo u nás jen tak nenarazíte...

Sallanchez - jelikož byla neděle a jaksi jsme pozapomněli, že místní obchody v neděli nefungují (bohužel, ani supermarkety), vydali jsme se hledat něco, kde by se dala koupit alespoň bageta a flaška vína do nedalekého města Sallanchez. Jelikož zde žije asi 15000 stálých obyvatel, čekali jsme, že alespoň tam něco objevíme... No, krom pěkného kostela, úžasně upraveného parku a blešího trhu místních obyvatel (panečku, plné náměstí veteše - radost pohledět:), jsme našli směrem z města jeden jediný otevřený obchůdek - malou pekárnu... No a naštěstí, ve Francii mají i v pekárně víno (i když jak se večer ukázalo, ne zrovna nějak extra dobré:( Město za samotnou návštěvu určitě nestojí, ale pokud máte třeba v neděli žízeň, díky bohu za něj;)

DEN 10. - 05. 07. 2010

Chamonix - Sion - noční přejezd do ČR

Chamonix - několik dní po první návštěvě jsme se cestou domů konečně zastavili také v Chamonix. Toto nevelké, ale táhle město s necelými 10000 stálými obyvateli je turisticky neustále nadupané především kvůli obklopujícím horám. K ledovcovým vrcholům masivu Mont Blanc odtud stoupá lanovka na Aiguille du Midi, ale můžete si vyjet i dalšími lanovkami na protější masiv na horu Le Brévent do výšky 2525m n.m. Velkým turistickým lákadlem je také zubačka Montenvers Mer de Glace, jedoucí téměř až k ledovcovým splazům ve výšce 1913m n.m. Samotné Chamonix leží v nadmořské výšce asi 1035m n.m. Ve městě najdete neuvěřitelné množství obchůdků se suvenýry, ale také restaurace a nespočet outdoor shopů. Samozřejmostí je také kancelář místních horských vůdců a francouzského turistického spolku, v nichž je dobré se před výstupem informovat o aktuálních nebezpečích a počasí. Chamonix určitě stojí za návštěvu, vyfotíte se u známých soch prvních dobyvatelů Mont Blancu, projdete se příjemným centrem, pokoukáte na okolní masivy... No, jen těch lidí.... Zaparkovat můžete celkem bez problémů i na několik dní zdarma na obrovském parkovišti těsně za začátkem trasy zubačky.

Sion - cestou do ČR jsme se ještě stavili do města, které nás při projíždění po okolní dálnici zaujalo dvojicí návrší s hradními komplexy. Město Sion, nebo chcete-li hlavní město kantonu Valais, ležící na řece Rhoně, má necelých 30000 stálých obyvatel a leží v nadmořské výšce 500m. Nad ulicemi města ční dvojice starobylých staveb - krásná Basilica de Valére a zřícenina hradu Chateau de Tourbillon. Basilika byla postavena v průběhu 12. století a je do ní volný vstup. Z jejich ochozů je pěkný výhled na nepěkné město. Na protějším kopci je taktéž volně přístupný hrad, který chátrá po požáru od roku 1788. Obě místa jsou nádherná, hned za hradem je malý travnatý palouček, který přímo vybízí k odpočinku... A když nebudete koukat na město, naskytnou se vám pěkné výhledy na okolní vysoké hory a všude přítomné vinice... Centrum města je pak příjemnou klidnou zónou, zbytek města nestojí za nic (dokonce jsou zde paneláková sídliště....). Parkovali jsme za pár drobných přímo v centru v podzemních garážích pod bazilikou. Při cestě kolem mohu zastávku jen doporučit...

Jak jste si mohli pročíst, Mountain Academy byla opravdu skvělá volba. Chcete-li povznést svá turistická dobrodružství do ledovcových čtyřtisícových výšek, nebo třeba chcete-li se jen dozvědět spoustu nových a životně důležitých věcí, myslím si že u nás není lepší volby než je tento perfektní kurz. S Víťou se toho dovíte nespočet, troufnete si tam kam by jste se bez zkušeností sotva alespoň relativně bezpečně podívali a hlavně, získáte nezapomenutelné zážitky. Nikdo z nás vynaložených prostředků nelitoval, přestože před odjezdem se pár skeptiků našlo... Pro všechny to byla parádní lekce, pro některé i super test fyzických možností. Defakto jedinou nevýhodou bylo to, že těch silných zážitků bylo tolik, že je člověk ani pořádně nestačil vstřebat a už ho čekala nová výzva... Ale o tom to je taky. Já osobně jsem byl nadšený nejen z celého kurzu, ale také z toho, že se nám podařilo zdolat vysněný Mont Blanc. A opět se utvrdil v tom, že ve Francii se mi opravdu líbí a Švýcarsko je zatraceně drahé:)

Tedy, vemte mačky, cepíny... pořádně se navlékněte, nasaďte sluneční brýle... skočte do auta a vyrazte se naučit něco, co se vám nikdy neztratí.... a taky si to zatraceně pořádně užít;) Já bych do toho šel z fleku znova...

(c) Tomáš Kříž 22.07. 2010 , foto (c) Peťa, Martin, Honza, Roman, Tom, (c) www.alpy4000.cz